Bosna a Hercegovina
V podzimních svátečních dnech loňského roku jsem měla jasný plán – na těžko do chorvatských hor. A tak jsem se ocitla v Bosně a Hercegovině 🙂
Totiž bylo to tak, že v daný termín předpověď počasí hlásila v Chorvatsku a téměř celé Evropě déšť a zase déšť. Jen Bosna a Hercegovina ukazovala celkem slibné počasí, proto se nakonec vše vyvinulo trochu jinak.
A jsem ráda, že to tak bylo, asi bych se tam jen tak nevydala a nezjistila o jak zajímavou zemi s krásnou přírodou jde a jak pozoruhodné je hlavní město Sarajevo. Mísí se tam evropská kultura jak ji známe s tou orientální (jak ji já moc neznám 🙂 ) V jedné ulici mají přesný předěl na chodníku, kde v první části jako byste byli třeba v Praze/Plzni apod. a v druhé části jako byste se ocitli v nějakém orientu. Téměř vedle sebe stojí mešita, katolický kostel, pravoslavný kostel a synagoga… Nad městem se také nachází rozpadlé části olympijského areálu, především bobové dráhy, vyzdobené „sprejerským uměním“.
V centru to žije přes den i večer. V překrásných uličkách se nachází spoustu tradičních „čevabčičáren“, bister a restaurací. Také všemožných obchodů… Nádherná je jakási řemeslná ulička, plná kovotepeckých výrobků. Jako restauraci jsme si velmi oblíbili maličkou Besame Mucho s moc příjemnou a přátelskou obsluhou a tradičními bosenskými i jinými pokrmy a lahodným místním vínem.
Velmi na mě v této době války na Ukrajině působila nedávná válečná historie města. Bylo od okolní země odříznuto a obléháno několik let. Stále se zde nachází spoustu domů prostřílených kulkami a nebo celkově zničených. Velmi mě dojal příběh rodiny, která poskytla svůj strategicky umístěný dům jako zázemí pro armádu, chránící město a jako „vchod“ do tajné vybudované 800 m štoly, kudy se mohli dostat pryč zranění a naopak do města bylo dopraveno jídlo, léky apod.
Během našeho pobytu jsme vyjeli na dva vášlapy do přírody. Bosna a Hercegovina nabízí nádherné hory s překrásnými výhledy. My jsme navštívili pohoří Bjelašnica a Treskavica. Bohužel ne všude si zde člověk může chodit kde chce. I nadále se v některých místech nachází miny z války a tak se musí dodržovat vyznačené trasy a neuhýbat z nich. Údajně se občas stane, že nějaký skot na pastvě na nějakou minu šlápne a skončí to pro něj fatálně. Trošku nás to znervózňovalo, hlavně když si někdo potřeboval odskočit „na toaletu“. Shodli jsme se na tom, že to je jediné místo, kde je fajn vidět, že už na té „toaletě“ v tom daném místě někdo byl 😀
Poslední ráno jsem se vydala do ještě tmou zahaleného téměř tichého města. Jediný zvuk co se jím linul, byl svolávající zpěv k modlitbě vycházející z mešity. Musím říci, že to na mě působilo velmi mysticky. Sem tam se objevili právě muslimští věřící, mířící do mešity. Co vám budu psát, hlavně jsem chtěla na fotkách zachytit východ slunce, ale jak to tak u mě bývá zvykem, to se mi tak úplně nepodařilo 😀 Nepřipravena jsem totiž nevěděla kam vlastně přesně mířím. Když už se pomalu začalo rozednívat, rozhodla jsem se běžet, abych to stihla. I přes to, že jsem měla z nějakého důvodu z předešlých dnů odrovnané nohy. (Po návratu domů jsem pak já, už několik let zapřísáhlý „barefootista“ vyhrabala boty na podpatku a celý týden chodila jen v nich, abych nemusela došlapovat na celé nohy, což pro mě představovalo neskutečnou bolest 😀 ale to už je jiný příběh 🙂 Když jsem se tedy dostala někam do kopců, stejně jsem nemohla najít místo odkud fotit. Jedinou nadějí mi bylo vyškrábání se na hradbu, která tam stála. Odtud to přece musí jít a já to přece musím stihnout. Rozbalím stativ a zjistím, že ten jeho pád po cestě do Bosny a Hercegoviny ta lepící páska opravdu nezachránila. A tak při nasazení foťáku na něj se mi foťák pomaličku a jistě sklápí ke straně. Jsem už na tyto mé kopance zvyklá, takže už mě to ani moc nerozhodilo. 😀 Zanadávala jsem sama sobě, koukla na východ, sbalila si svá „fidlátka“, slezla z hradby na druhou, nižší stranu, abych nemusela skákat z té vyšší části, zjistila, že se nacházím v nějakých chodbách jakéhosi muzea s bezpečnostními kamerami, tak jsem zase hodně rychle vyskočila zpět na hradbu, svalila se dolů a pelášila, resp. belhala se nenápadně pryč 😀 V centru města se mi pak podařilo udělat ještě pár zajímavých ranních snímků. Pak už následoval návrat na ubytování a cesta domů.
Návštěvu Bosny a Hercegoviny doporučuji především vám, kteří jste alespoň trochu srdcem dobrodruzi. Jedná se o zajímavou zemi, která na mě sice mimo Sarajevo působila trochu chudě a tak trochu „návratem do minulosti“ o několik let, možná desítky let, ale nemá tak „profláklou“ turistiku, která rozhodně má co nabídnout.
Více fotografií najdete zde
