Příběh jedné kytice, který tak úplně není o kytici :-)

Když jsem byla kamarádkou pozvaná na její oslavu narozenin, nenapadlo by mě co všechno se bude dít… A dělo se toho fakt hodně!

 

Ale o tom až později. Teď ke kytici…

 

Na úvod: Byl to zase „boj“, teda! 😀 Který ale beru jako nedílnou součást začátků, díky kterým se toho člověk tolik naučí…

 

Problém číslo jedna: Valentýn! Před objednáním kytek mi to vůbec nedošlo a velkoobchod je téměř bez kytek. Následovalo asi tříhodinové noční kombinování dostupných květin, dvě hodiny spánku, ráno budík aby mi květiny nikdo „nevyfoukl“… a vyfoukl… 😀 jen některé, tedy… další přehodnocování situace, objednání „něčeho“ a doufání, že to nějak dopadne… 😀

 

Problém číslo dva: ten vynechám, ten by byl na dlouho a asi by Vás nezajímal…. 😀

 

Problém číslo tři: mám dělat dvě kytice pro jednu a tu samou kamarádku, tedy by měly být dost odlišné, čož je ale problém když vám je dodán jeden druh květin jinak než podle objednávky, s tím, že ten, který jste objednali, už není. A ten dodaný druh dost nápadně odpovídá tomu co máte do té druhé kytice… :-/

 

Po dlouhém přemýšlení, zkoušení jsem to vyřešila tak, že vznikla úplně jiná kytice než původně plánovaná.  Jako na zavolanou se mi ozývá kamarád, jestli by se nenašla nějaká malá valentýnská kytička… Vznikla tedy ještě jedna maličká. Materiál využit… (Díky Jirko a díky Valentýne! 🙂 ) A druhý den záskok do „normálního“ květinářství pro pár kousků na doplnění do druhé kytice pro kamarádku… Uff, zase to bylo náročné, ale dopadlo to, poučilo to! 🙂

 

 

No a teď zpátky k pozvánce a oslavě narozenin… Pár týdnů zpátky mi přišla zpráva ohledně právě zrozeného nápadu udělat překvapení pro Peťu k narozeninám: pozvat Davida Krause, kterého Peťa zbožňuje, aby jí popřál a zahrál s kapelou, ačkoliv se tento přísně tajný plán nejdříve zdál nemožný, postupem času začalo pomalu vypadat, že by snad opravdu mohl vyjít…. ?!

 

A 16. února nadešel den D, Peťa opravdu nic neví, což mi přijde naprosto neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že už se ona informace po celém maloměstě „proflákla“. Vše jde díky naší hlavní úžasné organizátorce podle plánu a někdy před půlnocí Peťa přichází do místního klubu a tam už na ní čeká David…. přeje, objímá absolutně bezprostřední, dojetím plačící Peťu… a předává jí kytici, o které jsem tady psala. Následuje koncert a velká noční nezapomenutelná „párty“! Věřím, že nejen pro nás, ale i pro celou kapelu! 😀