První objednávka kytice

Tak to opravdu přišlo. Moje odvážná kamarádka do mě vložila důvěru a „objednala si“ ode mě kytice. Jednu velkou, jednu menší… Moje první zakázka, asi měsíc po floristickém kurzu, který jsem si dělala. Hned se ve mě začala odehrávat jakási vnitřní panika, zda to zvládnu, zda se obdarovaným dámám budou líbit, zda vše bude tak jak má, zda květiny příliš brzo neuvadnou, zda budou dobře držet…

 

První krok znamenal objednat veškeré potřeby pro to. Poté si zajistit nějakého dodavatele květin. To se mi nějak podařilo. Dlouhý proces začal výběrem květin. Trval asi tři dloooouhé večery, až noci… 😀 Neustále prohlížení, porovnávání, kombinování… A taky absolutní nevědomost a tápání, kolik že jich asi tak budu potřebovat??

Když mi kytky přivezli, bylo potřeba je ošetřit. Část jsem odnesla do sklepa a nerozkvetlou část do bytu s předpokladem, že dorozkvetou… Ošetřování (ořezávání apod.) doma probíhalo velmi idylicky, byla jsem absolutně nadšená, natěšená… Matýsek (syn 2,5 roku) mi pomáhal a odřezané stonky házel do kyblíku… Zabavila jsem ho, neměla výčitky, že se mu nevěnuji a ještě mi pomáhal… Nádhera! To trvalo asi tak 3-4 minuty. Po jejich uplynutí zjistil, že ho velice baví házet je všude možně po obýváku… Čím více jsem se ho snažila usměrnit, tím více se tím bavil a dělal větší čurbes……! Takže tak k ošetřování květin 😀

 

 

Když pak nadešel den V = den vázání kytic, někdy kol. 21. hod., kdy Matýsek usnul, došlo mi, že ty karafiáty, i přes veškeré mnou zkoušené triky, prostě nerozkvetly! Takže první začátečnické zjištění a rozhodnutí, že do té vazby prostě některé dát nemůžu. Všechny kytky bylo potřeba opět zaříznout, okouknout kvalitu atd. A pak už skládat, vázat, rozvázat, znovu skládat, zase rozdělit, zase skládat, svázat, rozhodnout, že znovu to už opravdu předělávat nebudu nebo to nedodělám… 😀 Takto to šlo do nějakých dvou hodin, kdy vznikly ony dvě kytice, plus ještě jedna menší navíc, kterou jsem se rozhodla darovat té mé kamarádce jako poděkování za to, že do mě tu důvěru vložila.  A nakonec ještě dvě pidi kytičky pro mě “ z odpadu“. Jupííííí! 🙂

 

No a pak ještě zlikvidovat tu spoušť odřezaných stonků atd. v obýváku. Vytřít… a nakonec ještě nafotit kytice. Spát jsem šla asi v půl páté. Sice hotová, se zjištěním, že takto bych se opravdu neuživila 😀 ale spokojená, nadšená, potěšená! A to je pro mě to hlavní! ♥

 

PS. Ty nerozkvetlé karafiáty jsem měla doma ještě asi tři týdny a stejně nerozkvetly 😀